Článek aktualizován 22. dubna 2024
Koření hrálo významnou roli v lidské civilizaci po tisíce let. Ovlivňovalo obchod, kulturní výměny i gastronomii po celém světě. Jak se k lidem dostávalo a jaké koření používali naši předci? Přečtěte si náš přehled historie koření — možná vás vůně a chutě bylinek a koření inspirují k novým receptům v kuchyni!
Historie koření od pradávna až k průzkumu světa
Koření bylo jednou z prvních komodit, které lidi motivovalo k cestování a obchodu. Už v pravěku lidé zjistili, že některé bylinky mají výjimečnou sílu a mohou chuť potravin výrazně zlepšit. Spoustu bylinek měli lidé v dostupné vzdálenosti od svého obydlí a bohatě je využívali nejen pro úpravu jídla, ale i pro výrobu odvarů, koupelí, mastí nebo k nakuřování.
Historie používání bylinek nám pomáhá nahlédnout do uvažování našich předků, protože bylo odrazem vědy a znalostí té doby. Už tehdy věděli, které bylinky pomůžou zlepšit náladu nebo jaké ve větším množství spíše škodí. Nakonec i my si dnes můžeme skočit za město natrhat heřmánek, šípky, kopřivy, bez nebo lipový květ a používat je pro zmírnění neduhů, stejně jako lidé tisíce let před námi.
Netrvalo to dlouho a koření se stalo vzácným a cenným zbožím. V některých kulturách bylo dokonce využíváno jako platidlo a vyjednávací prostředek!
Koření na hedvábné stezce
Už od starověku se koření stalo důležitou komoditou slavné Hedvábné stezky, obchodní cesty spojující východ se západem. Koření pocházelo z Asie, zejména z oblastí jako je Indie, Čína a Indonésie, a bylo převáženo na západ do střední Asie a na Blízký východ. Tato obchodní cesta hrála klíčovou roli v rozvoji mezinárodního obchodu a kulturních výměn mezi různými civilizacemi.
Jak lidé používali koření ještě před objevením Ameriky?
Ve středověku existovaly velké rozdíly mezi stravováním se běžných lidí a elit. Šlechta dostávala exotická koření často darem a na takových bohatých dvorech měli kuchaři přístup k exkluzivnímu zboží, jakým byla skořice, pepř, zázvor a šafrán. Ke zvýraznění chuti jídla se na středověkých šlechtických dvorech používaly i citrusy, zejména pak jejich kůra.
Běžné obyvatelstvo používalo ke kořenění jídel především aromatické byliny, které byly používané už ve starověku. V chalupách jste tak našli zejména česnek, dále pak libeček (ten měl své místo i v lékařství), kerblík, kopr, majoránku, fenykl, nebo kmín. Všechny tyto bylinky rostly volně v přírodě nebo je bylo snadné vypěstovat.
Zmíněný kerblík je v dnešní kuchyni už bohužel opomíjený a téměř zapomenutý je i tehdy běžně používaný šťovík.
Největší zásluhu v udržování tradic pěstovaných bylin se zasadily klášterní zahrady. Na venkově to byly babky kořenářky, které znaly i jedovaté byliny (pozor, těch je v naší přírodě opravdu hodně) a používaly je k léčení různých nemocí. Jak u lidí, tak u zvířat.
Chcete si vyzkoušet recept z předkolumbovské kuchyně? Zkuste si uvařit šoulet. Právě recepty z luštěnin, které se dochucovaly česnekem, majoránkou a dalšími bylinami, byly běžnou součástí tehdejšího jídelníčku.
Přečtěte si: Víte, co si představit, když se dnes v receptu dočtete “přidejte divoké koření”? Vše, co do něj patří a jak ho v kuchyni používat, se dozvíte v článku “Co je to divoké koření?”
Objevení Nového světa
Exotická koření dovážená obchodníky po Hedvábné stezce ze vzdálené ciziny byla ale velmi drahým zbožím, které si mohl dovolit jen málokdo. Jeho dostupnost byla omezená a cena se neustále zvedala.
Historik Vlastivědného muzea v Olomouci, Mgr. Martin Zdražil, podotýká: “Právě dostupnost orientálního koření a dalšího zboží byla jedním z motorů objevných zámořských plaveb, které měly přinést nové cesty k tomuto zboží, a jež způsobily přesun hlavních středověkých evropských obchodních center – Benátky, Janov – ze Středomoří do západní Evropy, kde vznikly holandské, francouzské a britské přístavy.” Koření tak mělo pro rozvoj moderní Evropy skutečně důležitý význam.
Objevení Nového světa Evropany v 15. a 16. století tak přineslo do našich končin i nová koření. Kryštof Kolumbus, Vasco da Gama a další objevitelé přivezli do Evropy koření, jako je černý pepř, hřebíček, muškátový oříšek a skořice, které byly do té doby neznámé. Tyto nové druhy koření se staly velmi populárními v evropské kuchyni a rovněž vedly k většímu zájmu o objevování a osidlování Nového světa.
Kolonizace a koloniální obchod
Během 16. a 17. století se stalo koření součástí koloniálního obchodu. Evropské mocnosti, jako byly Portugalsko, Španělsko, Holandsko a Anglie, se snažily ovládnout obchod s kořením a zakládaly kolonie v Indii, Indonésii a jiných regionech, kde rostly cenné kořenící rostliny. Tento obchod přinesl značné bohatství do Evropy a měl významný vliv na světovou ekonomiku.
Náš tip: Zajímá vás historie koření stejně jako nás? Právě v jednom z historicky důležitých přístavních měst — v belgických Antverpách — z jehož přístavu se koření rozváželo buď říčními loděmi nebo na povozech po celé Evropě, najdete Museum aan de Stroom. Tam můžete navštívit mimo jiného i úžasnou expozici o dovozu koření do Evropy. Muzeum je velmi moderní a z každého z osmi pater je krásná vyhlídka na řeku Šeldu, přístav a celé Antverpy.
Koření v moderní době
I když dnes už mnoho z nás nevěří, že nemoci jsou trestem bohů, osvědčené bylinky a koření jsou stále důležitou součástí našich moderních životů. Nejvíce nám je přiblížila industriální revoluce, kdy se koření stalo běžnou součástí našich kuchyní i životů. Díky pokroku v dopravě a obchodě jsou různé druhy koření nyní široce dostupné po celém světě. Váš pokrm tak snadno můžete obohatit třeba o exotické vůně Asie a na chvíli vycestovat do cizích zemí jen prostřednictvím svých čichových a chuťových buněk.
Dnes se koření používá nejen v kuchyni, ale díky vědeckým pokrokům i ve farmaceutickém průmyslu, parfumerii a kosmetice. Koření zůstává důležitou součástí našeho kulturního dědictví a historie a tak má i nadále své místo ve světě obchodu a gastronomie, které ho jsme součástí i my, v SanusVia.